Skupina scénického šermu Jízda svobodných rytířů

Přeskočit na navigaci


Narcis

Narcis zvaný Nácíček [nové okno]

Otec 490 Nasan, matka Rita, narozen 22. dubna 1999, hafling, valach, isabela.

"Kůň nesmí být moc chytrej, ale musí to být silná osobnost. Když je přechytralej, začne si vymýšlet kraviny a uvažuje, jak by nad tebou vyzrál. A když není silná osobnost, tak se bojí. Musí ti důvěřovat, ale taky musí věřit sám sobě, že dokáže, co po něm chceš." Takhle nějak popisoval Ráfa vlastnosti koní, které hledá a posléze cvičí k některým kaskadérským kouskům.

Narcis, valášek z rakouského plemene haflingů, který se vyskytuje v lochovické stáji od října roku 2004, je v tomhle směru trochu oříšek. Strach nemá… Ale nejrůznějších nápadů má plnou hlavu.

Jeho majitel ho koupil od starších hodných manželů, kteří se už na zajíždění remonty necítili nejlépe. Koník si ho získal přátelskou povahou, kterou dává najevo hlavně při čištění. Jinak, vypráví majitel, prakticky nemine dne, aby to zvíře něco nevyvedlo.

V dokladech má uvedeno jméno Narcis, které se nikomu z lochovických nelíbilo, takže nebohý koník prošel záplavou návrhů přezdívek (předchozí majitelé mu říkali Jurášek, Míša vehementně navrhovala Růženku, ale neprosadila ji) a nakonec se nejsilněji ujalo označení Nácíček. Tahle reminiscence na kocoura Mikeše ovšem není bez vad, protože, pokud nás paměť neklame, kocourek Nácíček byl nesmělý, trochu pomalejší na myšlení a nejraději zalezlý za pecí. Což o koni Nácíčkovi neplatí ani přibližně.

Uvedl se tím, že první večer přišel z pastvy doprostřed dvora se sousedovic ohradníkem namotaným na hlavě. Všichni ostatní koně z lochovické louky si už totiž na světlý vodivý pás zvykli do té míry, že nebylo vždycky potřeba jej zapínat na proud. S Juráškovým příchodem tahle pohoda skončila. Pokud ohradník nezapnete, prochází skrz něj jako strašidla zdí. (Ani dvojitý ohradník na něj neplatí: Víte, to se pod tím horním pásem trochu sehne hlava a ten spodní se přece přišlápne kopytem nebo přeskočí, pánové, vždyť v tom není žádný problém …).

Také na úvazišti dospěl koník ze začátku celkem rychle k závěru, že být někde uvázaný se mu nelíbí, přičemž svou nelibost dal najevo tím, že postupně vytahal všechny skoby ze zdi. Sousedé, kterým daná zídka patří a kteří den co den projevují výjimečnou dávku trpělivosti a tolerance, když se nad ní neustále objevují hlavy cizích lidí usedajících na koně a přitom hledících do jejich zahrady, čekala další zkouška odolnosti poté, co je Ráfovi navštívili s prosbou, zda by zeď nemohli skobou úplně prorazit a z druhé, tedy jejich strany ji opatřit maticí. Nicméně svolili a romantickou zídku připomínající jižní kraje jim nyní zdobí šestiboká matka vhodná nejlépe tak k utahování pražců.

Všichni věřili, že s tímhle si Nácíček neporadí. Trvalo mu zhruba deset minut, než překousal uvazovací provaz.

Dostal místo něj krátký řetěz. A naučil se sundavat ohlávku pomocí oka skoby. Ale zvykl si a dnes už tento svůj kousek moc často nepředvádí.

Při práci se za to Nácíček projevil jako naprosto nebojácný, vytrvalý, spolehlivý a učenlivý kůň. Bez problémů zvládá několikadenní výpravy, kopce bere jako výzvu, že má ukázat svou houževnatost, nebojí se vody ani příkopů, nevadí mu střelba ani zbraně, jimiž se chrastí při scénických vystoupeních či na bitvách. Nechává se vést a zůstává nad věcí. Ovšem někde v nitru si pořád myslí své. Jeho fantazie zůstává bezbřehá a nevyčerpatelná. Čekáme, s čím přijde příště.