Skupina scénického šermu Jízda svobodných rytířů

Přeskočit na navigaci


Hiporehabilitace

Hiporehabilitace [nové okno] Hiporehabilitace [nové okno] Hiporehabilitace [nové okno]

V současné době se léčba pomocí koně rozděluje do určitých okruhů, které se částečně vzájemně prolínají a doplňují. Tyto okruhy se nazývají sekce. Jejich náplň se neustále upřesňuje a nabývá odborných a kvalifikovaných parametrů.

Jako i v jiných medicínských oborech, se i zde, od sebe odlučují rehabilitační postupy podle požadovaného výsledného cíle. Světově platí toto rozdělení:

  1. hipoterapie
  2. léčebně pedagogicko-psychologické ježdění
  3. sport handicapovaných

Hipoterapie

Hipoterapie je nejrozšířenější složkou hiporehabilitace, proto se často tyto pojmy překrývají. Hipoterapie spadá do oblasti medicíny. Je to rehabilitační metoda na úrovni jiných rehabilitačních metod a specializací. Pacient na koni je z hlediska ovládání koně naprosto pasivní. Podstatou působení je využití přirozeného pohybu zvířete s jeho typickým chůzovým mechanismem jako motorického vzoru, kterému se pacient přizpůsobuje. Vychází především z balančního cvičení, ale i z neurofyziologického principu založeného na ontogenezi vývoje motoriky.

Proprioceptivní neuromuskulární facilitační prvky

NESPECIFICKÉ:

  • Vliv tepla
  • Taktilní kožní podměty
  • Protažení zkrácených šlach
  • Podpůrné reakce
  • Cvičení proti odporu
  • Obrané reakce proti pádu
  • Šíjové a bederní hluboké posturální reflexy
  • Labyrintové reflexy
  • Iradiace podráždění
  • Uvědomování si proprioceptívních vzruchů při emotivním prožitku z pohybu na koni

SPECIFICKÉ:

  • Rytmické přenášení trojrozměrných pohybových stimulů podmíněných krokem koně
  • Pohyb vpřed jako báze motorického vývoje
  • Chůze ve stoje, jako základní pohybový vzorec
  • Neprogramovaný bioenergoinformační přenos z pólu zvířete na pacienta

Z toho vyplývá:

  • Facilitace posturoreflexních mechanismů
  • Normalizace svalového tonu
  • Rytmizace organismu
  • Koordinace pohybu
  • Facilitace senzomotorické integrace
  • Narušení patologických stereotipů
  • Zlepšení rovnováhy
  • Reedukace chůze
  • Reedukace řeči
  • Zvyšování sebedůvěry
  • Úprava svalové disbalancie
  • Úprava pohybové symetrie
  • Mobilizace kloubů
  • Zlepšování adaptace
  • Facilitační tvorba nových motorických programů
  • Zvýšení emočního vztahu k cvičení
  • Energetické posílení pacienta

Pro každého pacienta je nutno stanovit individuální léčebný plán s vyznačeným cílem terapie. Délka terapeutické jednotky je individuální, obvykle 20 min. 2-3 x týdně po dobu min. 3 měsíců.

Léčebně pedagogicko-psychologické ježdění

Tato oblast spadá převážně do psychologie až psychiatrie a pedagogiky.

Používá se hlavně u dětí s lehkou mozkovou dysfunkcí a je rozdělena na čtyři skupiny postižení. Zaprvé jde o děti s potížemi při výuce ve škole, za druhé děti s nápadnostmi v chování, dále duševní poruchy a smyslové postižení.

U dospělých se zařazují skupiny alkoholiků, narkomanů, jinak závislých i sexuální devianti.

Při jízdě na koni se podporuje vytváření správného sebevědomí, odbourává úzkost, zlepšuje se ovládání a snižují se sklony k agresivitě a k disociálnímu chování. S rehabilitovanými se hovoří individuálně i ve skupinách. Klienti koně čistí, sedlají a pak na něm společně jezdí. Zde se může využít klus či překážky (vizuálního rázu, kdy kůň nezmění nohosled svého chodu) nebo her zaměřených na spolupráci a orientaci v prostoru a čase.

Obzvlášť dobré výsledky jsou hodnoceny u neuróz, mánií, depresí i schizofrenie.

Sport handicapovaných

Jezdecký sport, ať již na rekreační nebo na výkonnostní úrovni, rozšiřuje sportovní aktivity handicapovaných a napomáhá k jejich integraci do společnosti. Mnohým pacientům odkázaným trvale na vozík se nabízejí čtyři zdravé nohy, na kterých se mohou svobodně pohybovat v přírodě. Slepcům propůjčuje kůň své oči. Někteří invalidé mohou na koni nebo v zápřahu soutěžit i se zdravými jedinci.

V České republice se vypisují závody a Mistrovství České republiky probíhá s mezinárodní účastí. Připravuje se tým sportovců na paralympiádu, a to v paradrezůře a paravoltiži.

Rehabilitační tým

Hiporehabilitaci provádí tým dobře sehraných speciálně vyškolených odborníků, kteří na léčbě spolupracují a vzájemně se doplňují. V týmu pracuje:

  • Lékař, který indikuje a následně potom kontroluje klienty. Rehabilitace se fyzicky nezúčastňuje.
  • Fyzioterapeut specialista, který se ujímá pacienta a pomocí koně řeší jeho zdravotní či sociální handicap. Při terapii nesmí chybět, řídí činnost celého týmu a terapii metodicky vede. Vybírá vhodného koně pro pacienta.
  • Hipolog, koňák zabezpečující přípravu koně a při terapii ho vede.
  • Pomocník, plnoletá osoba bez rozdílu kvalifikace mající své civilní povolání nebo studenti, které přitahuje práce s handicapovanými. Zajišťují bezpečnost klientů, asistují při hrách a soutěžích.
  • Trenér, připravuje koně na různé stresové a neobvyklé situace.
  • Kůň je nejdůležitější složkou celé terapie. Na něho jsou kladené veliké nároky nejen v přípravě, ale i v exteriéru a charakteru. Koně vybíráme podle klientů, kteří budou na léčbu docházet a naopak, ke každému pacientovi přiřadíme vhodného koně. Pro dobrou manipulaci by koně neměli být větší než 165 cm. Hřbet by měl být osvalený, přiměřeně široký při pohybu uvolněný. Krk se doporučuje kratší, mohutnější. Nohy pružné s dobrou mechanikou pohybu ve všech kloubech, bez zdravotních vad. Kůň musí důvěřovat člověku v každé situaci. Nesmí být lekavý a lechtivý. Musí být psychicky vyrovnaný, trpělivý, lehce ovladatelný ze sedla i při vodění, naprosto samostatný bez vyhraněného stádového pudu.

(podle materiálu Michaely Rathouské)